Na jednom cvičení jsem byl vyslán jako hlídka na kótu 7233. Vypadalo to, že "nepřátelské" jednotky operují někde úplně jinde než my, takže jsem se těšil na poklidnou službu. Sbalil jsem si věci, k tomu jsem dostal proviant na dva dny a za chvíli jsem už mával odjíždějícímu džípu.
Udělal jsem si pohodlí a lehl si na sluníčko. Bylo krásné počasí a já začal za chvilku podřimovat, když vtom jsem zaslechl zvuk motoru. Po cestě ke mně si to hasil džíp. Že by se pro mne vrátili? Sáhl jsem po dalekohledu. Ne, to nebyli naši! Schoval jsem se do křoví, a čekal co se z toho vyvine.
Zvuk motoru sílil, a za chvíli zastavilo auto na mýtince, doslova pár kroků ode mne. Ozval se zvuk zatahované ruční brzdy, a z džípu vyskočila blonýdka v polní uniformě. Podle hvězdiček měla hodnost praporčíka, podle červené pásky na rukávě byla nepřítel, a podle postavy to byla prima samička. Byla sice o pár let starší než já, ale i přes uniformu bylo vidět že má pěkné, vypracované tělo. Takového zajatce mi budou kamarádi závidět!
"STŮJ!" houkl jsem na nepřátelského praporčíka. Blondýnka se ani nepolekala, jenom se klidně otočila mým směrem, a konverzačním tónem prohodila: "Nojo, to jsem si mohla myslet že sem taky někoho pošlete!" Sedla si do husté trávy, opřela se zády o strom a zalovila rukou v kapse: "Dáš si čouda?" nabídla mi cigaretu.
Od nepřítele jsem sice očekával větší odpor, ale cigaretu jsem neodmítl.
"Taky vás vyslali na hlídku?" sondoval jsem opatrně.
"No, řekněme že jsem se vyslala sama." zazubila se na mne a dodala: "Já jsem Dita."
"Mně říkají kamarádi Mario." představil jsem se a nabídl Ditě na revanš polní láhev.
"Co máš dobrýho?" přičichla opatrně k hrdlu a pak si rázně lokla. "Hmmm... tohle asi
není fasovaný proviant! Kolik má?"
Přisedl jsem si k ní, a upřesnil:
"Strejda pálí na pětapadesát stupňů. Říká, že slivovice pod padesát se hodí
jenom do ostřikovačů."
Dita byla prostě zkušená vojanda. Byla u armády už pět let a všechny výcvikové prostory znala jako své boty. Většinu času trávila sice na štábu, ale dnes ji krásné počasí zlákalo k opalování. Tak se prostě sebrala a vyjela si trochu do přírody.
Když to řekla, okamžitě jsem si začal představovat jak asi vypadá bez uniformy.
A neudržel jsem, abych na to téma opatrně nezavedl řeč: "U nás jsme měli na štábu jednu
písařku, a ta nosila dokonce maskovací spodní prádlo!" Dita se zasmála a přejela mne
zkoumavým pohledem. Všimla si té rostoucí boule v mém rozkroku? Dělala jakoby nic
a nezávazně konverzovala: "Já si na prádlo potrpím. To že mám zelenou uniformu
ještě neznamená, že mi zarostla!"
"A jaké prádlo máš na sobě dneska?" zeptal jsem se zvědavě.
"Hádej, vojíne!" zasmála se nahlas.
"Nooo... to já radši vyrazím na průzkum!" opáčil jsem a opatrně zajel dlaní pod její uniformu.
Dita roztála jako jarní sníh. Přivřela oči a potichoučku předla, když jsem pod
hrubým mantlem zkoumal dlaní její tvary. Netrvalo dlouho, a mohl jsem potvrdit že Dita nelhala.
Alespoň co se týká spodního prádla. Pod uniformou na sobě měla docela luxusně vyhlížející
podprsenku, a když jsem začal zkoumat její ústroj od pasu dolů, narazil jsem ke svému uspokojení
na perfektně padnoucí tanga.
