Dlouhé videa

Bylo to takové uvolněné letní nedělní odpoledne. S kamarádem Jirkou jsme zašli posedět na zahrádku naší oblíbené hospůdky, kde jsme si dali pár pivek. Po chvíli se k nám také přidala Magda - moje fešná a blonďatá sousedka, která se právě vracela domů. Takže jsme poseděli ve třech, popíjeli chlazené pivko a klábosili. Pořád jsme se nějak nemohli rozloučit a nakonec jsme skončili u mně doma. A tam někdo navrhl, že bychom si mohli zahrát karty.

Byli jsme už trošku picnutí a začali se hádat, co budeme hrát. Já jsem navrhoval licitovaný mariáš, protože to je podle mne jediná pořádná hra pro chlapy. Ale Jirka s Magdou byli proti. Jirka proto, že mariáš neumí, a Magda proto, že není chlap. A kromě toho ani Magda mariáš neumí. Pak Jirka navrhl, abychom si zahráli Bridge. To se nám všem líbilo, ale ukázalo se, že to neumí hrát nikdo. Ani Jirka, který to navrhl jen proto, že se mu líbil ten název. Magda navrhla, abychom hráli prší. To se ukázalo jako naprostý nesmysl. Všichni tři jsme sice prší uměli a dokonce bychom si ho i rádi zahráli. Ale já jsem si uvědomil, že doma nemám vůbec žádné karty! Inu, takové nápady může mít jen ženská!

Všechny nás to pořádně vzalo, protože jsme se už těšili, jak si pěkně zahrajeme. Tak jsme si dali panáka domácí slivovice, kterou mám doma v záloze pro podobné případy. A ukázalo se, že to byl dobrý nápad. Magda si totiž vzpomněla, že má karty doma. Dali jsme si tedy ještě jednoho panáka na cestu a vydali se k Magdě. Bydlela na stejném patře jako já, takže jsme přesun zvládli poměrně rychle a bez problémů. Až na to, že si Jirka spletl tlačítko zvonku paní Borovičkové s tlačítkem osvětlení chodby. Vůbec nechápu, proč si chtěl rozsvítit ve čtyři hodiny odpoledne. A ani paní Borovičkové jsme nedokázali dostatečně věrohodně vysvětlit, prož Jirka zapíná světlo třemi krátkými stisky tlačítka, následované třemi dlouhými stisky, a to celé završené třemi stisky krátkými.

"Jak to, že tomu nerozumí?" zlobil se Jirka, když se zouval na chodbě Magdina bytu. "Každý skaut přeci ví, jak se signalizuje SOS. To se signalizuje v nouzi. A já jsem přece byl v nouzi, když jsem si potřeboval rozsvívit! Copak ta ženská nezná morseovku?" a se slovy "Já se jí raději zeptám!" se začal sápat ven. Naštěstí nenašel kliku u vchodových dveří, takže jsme ho s Magdou poměrně snadno odvedli do obyváku a ukonejšili ho slibem, že se paní Borovičkové zeptáme sami.

"Tak budeme hrát?" zeptala se Magda, když jsme se konečně usadili.
"Jasně!" ozval se Jirka. "Svlíkací prší!"
"A jak se to hraje?" zeptala se Magda, zatímco já jsem rozdával.
"To je jednoduchý. Je to jako normální prší, ale když prohraješ, musíš dát fant." vysvětlil Jirka a vynesl, protože byl na forhontě.
"Jo jasně..." Magda se soustředěne zadívala na vynesenou kartu, pak do karet v ruce, pak zase dolů... "A když teď nemám stejnou hodnotu ani barvu, tak si musím líznout, jo?"
"Přesně tak!" pochválil jsem ji. "Musíš si líznout a dát fant."
"Už teď?" podivila se Magda, zatímco se svlékala z blůzky. "Já myslela že až když prohraju."
"To nic, to se naučíš." chlácholil jsem ji. Jirka na mne spiklenecky zamrkal. Magda má opravdu nádherně tvarovaný hrudník. Ňadra má sice drobnější, ale krásně oblá a pevná. Prostě - akorát do ruky. Po chvíli ticha, které jsme s Jirkou vyplnili prohlížením právě odkrytých nových obzorů se ozval Jirka:
"Ještě jednou!" upozornil Magdu a podávali jí kartu z balíčku. "Na sedmičku se líže dvakrát." nasadil omluvný úsměv a rychle dodal: "A dva fanty, samozřejmě."
"Ach jo..." povzdechla si Magda a sundala sukni.
To byla víceméně formalita, protože její sukni by si méně pozorný divák mohl snadno splést s opaskem, a Magda mezi námi seděla velmi uvolněně a nenuceně, takže jsme si nápis na jejích kalhotkách přečetli už dávno.

Vynesl jsem eso a Jirka přidal další. "Stojíš?" zeptal jsem se a Magda na mne upřela vlhký pohled.
"Mně? To snad tobě, ne?"
"To sem teď nepleť." zavrtěl jsem hlavou. "To se tak říká, že když nemáš eso, tak sice nelížeš, ale taky nehraješ."
"A samozřejmě musíš dát fant!" doplnil rychle Jirka a upřel žádostivý pohled Magdě do klína.

"Ale stojí ti, viď?" nedala se Magda odvést od myšlenky, která jí uvízla v hlavě.
"No, stojí" připustil jsem. "Ale ty musíš dát fant."
Magda upřela prázdný pohled na protější zeď. "Tak mi sundejte pravou botu." prohlásila rezignovaně.
"Boty se neberou!" vyhrkl Jirka.
"No tak mi sundejte levou botu."
"Boty ani ponožky se neberou!" upřesnil jsem pravidla.
"No tak mi sundejte kalhotky." pravila Magda odevzdaně. "Ale pak už nebudu mít žádný fant! To už nemůžu hrát dál?"

"To by byla škoda, kdybys s námi nehrála." řekl jsem popravdě. Čekal jsem, co na to Jirka, ale ten byl příliš zaměstnán vybíráním fantů. "Zvlášť, když máš tak pěkný zadeček."

To zabralo. Lichotka potěší každou ženu, bez ohledu na věk, barvu vlasů a promile alkoholu v krvi.

"Jo? Líbí se vám?"
Vzali jsme si s Jirkou každý jednu půlku a hladili jsme ty krásné obliny, zatímco Magda se pod našima rukama vlnila jako moře v přílivu.

"Když vy jste na mně kluci tak hodní." libovala si Magda, zatímco naše prsty propátrávaly stále skrytější a skrytější místečka.